V pondělí 30. července 2007 se konal další táborový sraz. Ve 14. hodin jsme se sešli na Andělu, odkud pokračujeme na Nové Butovice, kde již na nás čeká Marek. Pospíchat nemusíme, neboť rezervace na dvě bowlingové dráhy nám začíná úderem třetí. Za nedlouho již vstupujeme do nákupního centra Nové Butovice, kde se bowling nachází... zde jsme hned z kraje udělali drobné pozdvižení, kdy se část naší skupinky snažila dostat do prvního patra po jezdícím pásu, avšak jedoucím opačně. Nicméně se jim to povedlo aniž by je nikdo napomenul, jediné napomenutí bylo od členů ochranky, kdy nám bylo zakázáno fotografovat a natáčet. Ovšem vše proběhlo v naprostém klidu a s úsměvem na tvářích. Respektive byli jsme požádáni, abychom zde nenatáčeli. 

Po úspěšném výstupu do prvního patra se opět všichni shledáváme a mířenými kroky jdeme do bowling centra. Tady jsme již očekáváni, tak rychle nahlásit jména, botičky přezout a jdeme koulet! První pokusy shodit kuželky nebyly až tak oslnivé, ovšem později bylo slyšet i pár strike, jak pár - byli jedinci, jenž jej dávali pravidelně např. Matti, Pepa i Ondra. Ale i dívky se nenechaly zahambit a pár strike tam také padlo. Myslím si, že nebyl nikdo kdo by ho alespoň jednou nedal.

Dvě hodinky svižného bowlingu prostě neměly chybu. Navzájem jsme se povzbuzovali a fandili, také popovídali a pořádně zasmáli. Bohužel čas se nám nepodařilo ani na chvíli zpomalit a museli jsme končit. Při placení využívám studentské slevy a na hlavu nás to stálo pouze 30 Kč za dvě hodiny. Nu, přátelé super cena za dvě profesionální dráhy na dvě hoďky. Plní dojmů opouštíme Nové Butovice a jedeme doprovodit Péťu, Lenku a Anču (Nanda) na autobusové nádraží Florenc. Bohužel musí jet už domů (do Loun), při cestě nás opouští i Ondra, Matti a Pepa, jenž se vrací do Jílového u Prahy a my dále pokračujeme "krtkem" na Florenc. Přijíždíme včas, máme ještě pár minut, tak ještě prohodíme pár slov, zavzpomínáme na tábor a staré dobré časy... Nastává loučení objetí střídá objetí, slzičky jsou na krajíčku, avšak úsměv se nikomu z tváře neztratil... autobus je již připraven k odjezdu, venku se zvedá mexická vlna a při rozjezdu máváme co nám ruce stačí. Tak už je nás jen osm...

Hlad po sportovním odpoledni nás přivedl zpět na Anděl. Při výstupu z metra se Pavel Feglar, Marek a David Pozníček rozhodli, že pomohou dvěma děvčatům, jenž rozdávala letáčky u východu. Postupně během chvíle rozdali letáčky a pak už nám nic nebránilo jít na jídlo. V podstatě jsme jen vyšli schody hned u východu z metra a vstoupili jsme do pizzerie. Zde se nás ujal číšník a připravil sezení pro osm lidí. Obsluha neměla chybu, jenomže po nahlédnutí do jídelního lístku jsme se již tolik nesmáli. Některé ceny vyrážely dech, ale hlad byl větší než obava o finance. Každý si něco objednal a pořádně jsme se najedli. Opět jsme se pobavili a zasmáli, mezi tím jsme ještě obdrželi zdravici od Pepy z Hlubočep, ale večer byl stále mladý. Proto okolo sedmé vyrážíme na procházku po Smíchově, kdy se k nám ještě připojuje Martin Prachař a později se přesouváme k nábřeží, jenž bylo útočištěm labutí. Pavel Feglar a Marek se je snažili nakrmit, ale strava byla asi těžší a moc jim nechutnala... Pokračujeme na Karlovo náměstí a nakonec jsme se rozhodli, že si ještě hodinku zahrajeme kulečník. Proto se přesouváme na Albertov, kde celé odpoledne a večer zakončíme nad kulečníkem.

Více fotografií ZDE